Píšem, pretože mi to prináša radosť

Alena MornštajnováFoto:  Vojtěch Vlk / Host 

Alena Mornštajnová je autorkou príbehov, v ktorých sleduje osudy bežných ľudí na pozadí veľkých dejín, ich vzájomné vzťahy a konanie v krízových situáciách. Jej posledný román Listopád však mnohých čitateľov prekvapil. Nevychádza zo skutočných historických udalostí, ale je zasadený do alternatívnej reality posledných 30 rokov.

S najúspešnejšou súčasnou českou spisovateľkou sme sa porozprávali nielen o jej novej knihe, ale aj o tom, ako ju ovplyvňuje rastúci úspech a či už pracuje na ďalšom románe.

Vo vašom poslednom románe Listopád pracujete s alternatívnou realitou, v ktorej bola Nežná revolúcia potlačená a totalitný komunistický režim sa v Československu ešte viac sprísnil. Pamätáte si, kedy vám prvýkrát napadlo, ako by váš život vyzeral, keby všetko dopadlo inak?

Myslím si, že je to věc, která občas napadne každého. Kdy mě to napadlo poprvé, opravdu nevím, ale v každém případě na to myslím docela často. Třeba pokaždé, když překračuji státní hranice.

Ako ste November 1989 prežívali vy osobne? Čo ste v tom období pociťovali?

V té době jsem byla na mateřské dovolené a sledovala jsem probíhající události s velkou nadějí. Všichni jsme tušili, že stojíme v bodu zlomu, ale nebylo docela jisté, na jakou stranu se situace zhoupne, přestože dnes, při zpětném pohledu, se zdá, že Sametová revoluce nemohla dopadnout jinak, než dopadla.

V akých momentoch najviac vnímate to, že už nežijete v komunizme?

Uvědomuji si to neustále. Atmosféra společnosti, v níž žijeme nyní, je úplně jiná, než byla před Listopadem. Lidé, kteří tu dobu nezažili, si asi ani nedokáží představit tíživé dusno a neustálý pocit kontroly, které ve společnosti panovaly. Dnešní situace není v žádném případě ideální, ale návrat komunismu si jistě nikdo nepřeje.

 

Alena Mornštajnová: Listopád (Host, 2021)
Socialismus nebyly jen fronty na nedostatkové zboží a železná hranice, jak jej dnes mnozí zlehčují, byla to ztráta svobody, důstojnosti, infiltrace společnosti donašečstvím a strachem.

– Alena Mornštajnová

 

Alternatívne dejiny sú obľúbenou témou mnohých spisovateľov. Čím si vysvetľujete, že tento motív doteraz ešte nikto nespracoval?

Samotnou mě překvapuje, že knihu na toto téma nikdo nenapsal. Já jsem nad ní přemýšlela dlouho, stále jsem čekala, že se toho někdo chopí, a nakonec jsem se do alternativní verze minulých třiceti let pustila sama.

Vo viacerých rozhovoroch ste uviedli, že Listopád je váš najautobiografickejší román. Paradoxne, najviac vašich spomienok ste vložili do diela, ktorého svet je úplne vymyslený. Bola práca na tejto knihe pre vás spôsobom, ako sa vyrovnať s minulosťou?

To docela určitě ne. Spíš bych řekla, že právě proto, že kniha pracuje s alternativní minulostí, dovolila jsem si víc využít svých vlastních vzpomínek a vložit do ní víc ze sebe. V žádném případě bych ale neřekla, že kniha je o mně nebo že se ztotožňuji s některou z jejích hrdinek.

Jen jsem použila zlomky svých vzpomínek a poupravil jsem je pro potřeby příběhu.

Spisovateľka podpisuje knihu
Spisovateľka podpisuje výtlačok románu Hana

Na Slovensku a predpokladám, že aj v Českej republike podľahla časť verejnosti spomienkovému optimizmu. O minulom režime sa vyjadrujú v superlatívoch a súčasnosť, najmä v súvislosti s protipandemickými opatreniami, často označujú ako neslobodu a totalitu. Ako sa pozeráte na podobné nálady ľudí? Zohrávali nejakú  úlohu pri vašom písaní?

Je přirozené, že člověk vzpomíná na to dobré, doba, kdy byl mladý a zdravý a plný nadějí do budoucna, se mu při pohledu zpátky jeví daleko lepší, než ve skutečnosti byla. Lidé vzpomínají na jistoty, které jim socialismus zajišťoval, ale zapomínají na cenu, kterou za ně museli zaplatit. Socialismus nebyly jen fronty na nedostatkové zboží a železná hranice, jak jej dnes mnozí zlehčují, byla to ztráta svobody, důstojnosti, infiltrace společnosti donašečstvím a strachem.

Někteří lidé zapomínají, ti mladší to nezažili – a ano, to byl hlavní důvod, proč jsem Listopád napsala. Chtěla jsem, aby se čtenář zamyslel a řekl si – jak bych asi žil/a já, kdyby události v listopadu 89 nedopadly tak, jak dopadly? A byl/a bych šťastnější, než jsem teď?

Ako sa vám na knihe pracovalo počas pandémie? Akou mierou zasiahol covid do vášho pracovného života?

Pandemie mi poskytla čas na psaní. Přestože jsem předem avizovala, že rok 2020 chci věnovat psaní a besedy a cesty omezím na minimum, nakonec jsem měla pracovní kalendář skoro plný. Tento problém covid velice rychle vyřešil. Nepsalo se mi ale lehce. Ke psaní nepotřebuji jen klid a soustředění, ale i podněty, které čerpán ze setkávání s lidmi. Pandemická opatření a nejrůznější příkazy, zákazy a omezení – ať už jsme je považovali za užitečné či za zbytečné – nám všem ukázala, jaké by to asi bylo žít v nedemokratické společnosti.

My všichni jsme věděli a věřili, že omezení naší svobody je dočasné, a nemohli jsme se dočkat, až opatření skončí, ale lidé v diktaturách žádný konečný termín neznají, a o to je jejich situace horší.

Listopád sa slovenských čitateľov pravdepodobne dotýka viac ako vaše predchádzajúce knihy. Nevydarená Nežná revolúcia by automaticky ovplyvnila aj našu krajinu. Naďalej by sme žili v spoločnej krajine, Československu. Realita Listopádu by bola aj našou realitou. Aký máte vzťah ku Slovensku?

Pro mě se ve vztahu ke Slovensku a Slovákům nic nezměnilo. Společná minulost, velice podobné jazyky, vzájemná propojenost. Je úplně jedno, že teď žijeme v oddělených státech, pro mě je hranice jen čára na mapě a když hrají hymnu, pokaždé mě překvapí, že nezazní i ta slovenská část.

Možná je pro oba národy dobře, že mají svůj stát, a taky je dobře, že jsou oba součástí Evropské unie, která je opět spojila.

Predchádzajúce tituly Aleny Mornštajnovej
Predchádzajúce tituly českej spisovateľky Aleny Mornštajnovej

Váš román Hana vyšiel minulý rok aj v slovenčine, väčšine slovenských čitateľov však nerobí problém čítať po česky. Podobne, aj knihy niektorých slovenských autorov vychádzajú v českom preklade. Myslíte si, že v našich krajinách má preklad väčšiu šancu osloviť čitateľov, alebo sú naše jazyky také blízke, že je lepšie si prečítať knihu v origináli?

Právě jsem dočetla román Matky Pavla Rankova. Četla jsem ho v češtině, ale protože jsem s Pavlem Rankovem právě strávila dva dny v Krakově, kde jsme se oba účastnili literární diskuse, kniha se mi hlavě překládala do slovenštiny. V tom jazyku byla napsána a ten jazyk k ní patří. Číst slovensky mi vůbec nevadí, ale vím, že někteří čtenáři dávají přednost své mateřštině. A je dobře, že mají na výběr.

Hanu četlo na Slovensku hodně čtenářů v češtině, ale dost často jsem slyšela, že by rádi knihu koupili jako dárek, ale dotyčný česky nečte. Takže jsem ráda, že mé knihy vycházejí i slovensky.

Ako ste na tom vy a slovenská literatúra, čítate aj slovenských autorov? Oslovila vás v ostatnom časa niektorá kniha?

Mám velice blízko k textům Pavla Rankova. Ať už to byla kniha Stalo se prvního září nebo Matky, které jsem právě dočetla. Velice zajímavé jsou podle mého mínění i texty Jaroslava Kluse.

V predchádzajúcich knihách ste rozvíjali príbehy na pozadí skutočných historických udalostí. Tentoraz ste si takéto udalosti museli vymyslieť. Ako sa líšila práca na tejto knihe od vašich prvých románov?

I tady jsem samozřejmě rešeršovala a četla jsem si o totalitních režimech a převratech, které se udály v nejrůznějších zemích světa. Ale v určitém momentě jsem si uvědomila, že se musím přestat opírat o rešerše a spolehnout se na vlastní fantazii. Popustit ještě víc uzdu představivosti by bylo velice lákavé, ale já jsem nechtěla stvořit nereálný svět, který by možná byl pro čtenáře atraktivní, ale svět, co nejpodobnější skutečnosti, která by mohla nastat.

Hoci v príbehu primárne detailne neopisujete totalitný režim, životy vašich hrdiniek však výrazne ovplyvňuje. Z deja a z atmosféry románu či predstavy, že takto to mohlo dopadnúť, mrazí. Napadá vám nejaký historický moment, ktorý, keby sa odohral inak, mohol by naopak zmeniť náš život k lepšiemu?

Často si říkám, jak by se situace u nás vyvíjela, kdyby žil Václav Havel. Dokázal by silou své osobnosti něco zvrátit?

Ocenenie Kniha roku 2019
Autorka počas udeľovania ocenenia Kniha roku 2019

Prvú knihu ste písali s prestávkami takmer 10 rokov. Na každý ďalší román ste už spravidla potrebovali len dva roky. To je obdivuhodné. Považujete sa za disciplinovaného človeka alebo sa písanie stalo pre vás „drogou“?

Mé romány vycházejí co dva roky, ale pracuji na nich déle. Příprava jedné knihy se často kryje s dopisováním druhé, úvahami nad příběhem další. Žádná kniha mi netrvala jen dva roky.

Snažím se mít ve svých dnech řád a psát pravidelně, ale není to tak jednoduché. V každém případě píšu ráda a na chvilky, které u klávesnice počítače trávím se svým textem, se těším.

Pred vydaním Listopádu sa predalo viac ako 425-tisíc výtlačkov vašich kníh, náklad prvého vydania románu Listopád presiahol 100-tisíc výtlačkov, čo je na česko-slovenské pomery neskutočne vysoké číslo. Ako to vnímate?

Samozřejmě mě těší, že mi nakladatel důvěřuje a že lidé mé knihy čtou.

Cítite sa v písaní stále rovnako slobodne ako pri písaní vašich prvých románov, nepociťujete očakávania čitateľov ako tlak?

Píšu, protože je to činnost, která mi dává radost. Uvědomuji si, že mám obrovské štěstí, že můžu konečně po všech těch letech snažení dělat to, co mám ráda. Při psaní myslím jen na text, na kterém právě pracuju. V tu chvíli nemyslím na čtenáře, který bude knihu číst. Vím, že nemůžu vyhovět všem, a jsem s tím smířená.

Pracujete aj v tejto chvíli na novej knihe?

Ano.

 


Alena Mornštajnová (1963)
Najúspešnejšia súčasná česká spisovateľka. Absolventka angličtiny a prekladateľstva na Filozofickej fakulte Ostravskej univerzity debutovala až ako päťdesiatročná románom Slepá mapa (2013). O dva roky neskôr vydala Hotýlek (2015), nasledoval zatiaľ jej čitateľsky najúspešnejší titul Hana (2017) a romány Tiché roky (2019) a Listopád (2021). Pre deti napísala knihu Strašidýlko Stráša (2018), prekladá a publikuje poviedky.

Niekoľkonásobná víťazka českej čitateľskej ankety Kniha roku pred niekoľkými dňami prekročila hranicu pol milióna predaných kníh. Žije vo Valašskom Meziříčí.

Fotografie a grafika: Host / Vojtěch Vlk, Libor Sojka, Knihcentrum.czNadační fond Čtení tě mění


Patrícia Šišková
  Práve číta Nerozlučné od Simone de Beauvoir